Dvě tváře vrbiny v naší zahradě.
Tato zlatožlutě a neúnavně kvetoucí trvalka rychle roste, a to jak vysoká, tak i její plazivá forma.
Má ráda vlhčí místa, ale velmi dobře prospívá i na plném slunci, kde půda občas úplně vyschne.
Na půdu je nenáročná - roste i u nás na těžké jílovité, která po vyschnutí vytváří tvrdý rozpraskaný škraloup...
Velmi rychle dokáže zaplnit hluchá místa a její růst je až rozpínavý.
Já jsem si jí do záhonu přinesla nevědomky s odkopem phloxu a po dvou sezónách je z několika stonků slušný porost, který už jsem na jaře před rozkvětem redukovala.
Plazivá vrbina penízková se dá využít jako půdní kryt - zase bude ráda za vlhčí místo, nejlépe v polostínu.
Odtud (od kompostu) jsem si jí také loni na podzim ve formě částí stonků s pár kořínky přenesla do nově založeného "žlutého" záhonu a pěkně se rozrůstá i tady - a nové stanoviště je mnohem sušší.
Obě formy vrbiny se dají pěstovat i jako nádobové rostliny.
Vrbina penízková pak vytváří efektní převisy.
Vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata)
Vrbina penízková (Lysimachia nummularia)
Půdní kryt na novém záhonu.
A ještě vrbina sehnutá s efektním tvarem květu - Lysimachia clethroides
(Taky vidíte husí hlavy?)
Tak tu ještě nemám, ale už vím, kde by jí to u nás slušelo...